Napadlo vás někdy jaké by to bylo, být bezdomovcem? Díky spoustě okolností jsem se z centra Brna, z bytu s výhledem na hrad Špilberk, přemístil restartovat svůj život do chatky v lese, bez vody a elektřiny a budu čekat, kam mě to pusune. Pokud vás toto téma zajímá, čtěte blog, nebo sledujte Instagram.

Červen 2018

2 měsíce bezdomovcem

30. června 2018 v 13:39 | Bezdomovec |  Deník bezdomovce
Uteklo to jako voda a já jsem bezdomovcem už druhý měsíc. Klasicky si to žádá malou rekapitulaci očekávání versus realita. Shrnutí toho, co jsem mel v plánu a nestihl jsem udělat. Protože jsem vlastně nestihl nic.

OČEKÁVÁNÍ VERSUS REALITA

Prostě jsem čekal, že to bude složitější. Se sprchou, jídlem, praním... Opakuji, že jsem zaměstnán a tím pádem všechny tyto body můžu vyřídit v práci. Na chatě tedy nemusím řešit sprchu, jídlo mám v lednici v práci, vařím na ohni a peru si také v práci. Minule mě šéf říká: "Snad máš aspoň vlastní prací prášek." Neměl jsem.

Doufal jsem, že se při tom množství volného času pustím do četby knih a hraní na kytaru. Na knihy si odkládám klíče a kytaře stále chybí struna a je opřená v koutě.

Chtěl jsem při plápolání ohně přemýslet o životě a o budoucnosti. To se povedlo, ovšem bez výsledku. Přemýšlím, ale nic jsem nevymyslel.

Byt nebo dům? Toť otázka, protože bych jednou rád domek, ale rozhodně bych se o něho nedokázal postarat. No možná jsem si toto říkal před dvěma měsíci. Teď vím, že panelák ze seznamu škrtám.

Chtěl jsem si udělat venku takový provizorní posilovací plácek. Nesplněno.

CO MĚ ČEKÁ

V dalších měsících chci splnit vše, co jsem nestihl. To znamená, že na podzim budu sečtělý vysportovaný muzikant se smyslem pro umění.

Dále budu muset opravit plot, protože jestli mně k ohništi ještě jednou vběhne sousedův vlčák, tak si zase budu muset měnit trenky...


58. den bezdomovcem - Přituhuje

26. června 2018 v 23:27 | Bezdomovec |  Deník bezdomovce
Bál jsem se podzimu, až se začne ochlazovat, nebude to lehké. Mildred rezolutně odmítla druhý level - být tu i přes zimu. No ale tak bezdomovcem v létě umí být každý pitomec, nebo ne?
Ne, že by byla vysloveně zima, ale když jsem šel dnes večer s čelovkou zalít záhonek, všiml jsem si, že se mě paří od huby. S tou čelovkou je to pěkný zážitek. Vidíte před sebou pruh mlhy, která vám vychází z úst. Tak jsem chvíli stál přede dveřmi a hrál si na draka. Potom jsem ten záhonek ale opravdu zalil. Zalil jsem i uschlý kopr Fjodor, suchou nepojmenovanou borůvku a mrtvý tymián. Pamatujete na jeden z mých prvních článků, kde jsem se těšil, až si udělám koprovku z vlastního kopru pojmenovaného Fjodor? Srdce se mi zastavuje z pocitu, že už mezi námi Fjodor není. Tedy je, ale za chvíli ty suché šlahouny odnese vítr. Ty suché dvoucentimetrové šlahouny. Že já mu nedal více lásky...
V chatě je na spaní příjemných 19°C. Příjemných v teplákách a s peřinou, ale já mám tyto podmínky rád, vždy jsem spal pod otevřeným oknem. Nikdy jsem ovšem neměl strach, že na mě skočí veverka, nebo jak už se párkrát stalo, že mě v posteli zmoknou nohy.

55. den bezdomovcem - Otec

25. června 2018 v 22:11 | Bezdomovec |  Deník bezdomovce
Pomalu se blíží 2 měsíce a pořád víc a víc mě tato situace příjde normálnější. Sezení u táboráku už není tak exklusivní záležitost, mytí nádobí pod javorem už není tak ubíjející a prostě jsem se už se vším tak nějak sžil.
V neděli přijela vzácná návštěva v podobě mého otce se svou paní, pracovním názvem Alžběta. Otec mě celý život vedl ke sportu a k práci rukama. Povedl se mu pouze první bod. S tím druhým jsem se opravdu nepotatil. Co mně tak mohl můj otec říct na to, kde žiju? Nemusel ani nic říkat, v paneláku vždycky trpěl, že nemá co dělat. Celé mládí vyrůstal v domku se zaradou a s dílnou se všemi nástroji, které existují, takže bylo vidět jak mu lítají oči od jedné věci, kterou by vylepšil nebo opravil, k druhé. Hned jsem dostal seznam stromů, co jsou suché a je potřeba je pokácet a opravil mně plynový vařič. Takže teď už nemusím kvůli třem míchaným vajíčkům zakládat vatru.
Po této návštěvě ještě přijeli dobří známí Chyšnik a Wushu. Mezi tím, co Mildred krmila již třetí kočku, která k nám chodí (za chvíli bude tento pozemek zřejmě zapsán na seznam UNESCO), jsme plánovali jak za námi naši ukrajinští kamarádi přijedou do Chorvatska. Ano, bezďák jede do chorvatska...

49. den bezdomovcem - Procházka

20. června 2018 v 22:32 | Bezdomovec |  Deník bezdomovce
Vše je krásně při starém, ale příroda se mění. S ohněm jsem už kamarád, s vodou skoro taky. Komárů ubývá, housenky se mění na motýli a den je čím dál delší. Kočky už si zvykají, dokonce každý večer čekají na místě, kde dostávají žrádlo. Dnes pro ně nic nemám a jelikož tady není Mildred, tak ani nepřijdu o svou večeři, ale kočky čekají a nebezpečně jim svítí oči.
S Mildred jsme byli prozkoumat okolí. Podle domů které zde stojí, jsem usoudil, že pravidla pro stavbu v chatové oblasti zde buď neplatí, nebo na to serou, nebo bydlím v okolí mafiánů. Zatím jsem žádný useknutý prst v krabičce před dveřmi nenašel, pokud ho kočky nesnědly, tak budu věřit té druhé možnosti. Taky očekávám kdy mě Lucifer a Belzebub začnou za odměnu nosit myši co nalovily. Tak nějak to zvířata dělají ne? Nebo se jim snad nelíbí jejich nová jména? No vraťme se k procházce. Všude tu stojí obrovské domy s jezírky, letní, zimní i jarní a podzimní zahradou a s terasou velikosti dvougeneračního domku. Všude všechno krásně kvete, pole už jdou zlatá od obilí a mít tady aspoň vodu, nikdy mě odtud nikdo nedostane. Na procházce jsem udělal pár fotek, ale ty ukážu až se dostanu k počítači, zatím jen pár z mobilu...





46. den bezdomovcem - Lednice

18. června 2018 v 9:35 | Bezdomovec |  Deník bezdomovce
Ne nekoupil jsem si lednici, udělali jsme si s přítelkyní a dvěma kamarády (pracovní jména Ukraine power a Wushu) výlet na zámek Lednice.
Všechno začalo tím, že jsem poprvé použil konvici a termosku v jednom, do které jsem uvařil kávu, která by probrala i tu protivnou paní u kasy, ale k té se ještě vrátím. Teď mě napadá, že je škoda, že jsem jí tu silnou horkou kávu nenabídl. Nebo třeba nevylil do obličeje. Na kávu měli všichni chuť, ale nikdo ji nakonec nepil, protože byla moc silná, hnusná a nebýt Tranga z večerky, i bez mléka.
No nic, přijeli jsme do Lednice do krásného areálu. Tento výlet měl pro bezdomovce jedno velké plus. Díky speciálním kartičkám z práce byl vstup zdarma. Tedy byl by zdarma, kdyby na pokladně, místo pokladní, neseděla nevyspalá protivná dvoubradá saň, která ty kartičky neznala. A pokud něco nezná, tak to neexistuje a zaplať chlapče. Na prohlídce nás zaujalo pár věcí. První, že už v 18. století měli na zámku splachovací záchod. Jak se říká: "Jsi 100 let za opicema." tak já jsem tedy 300 let za opicema, protože nemám splachovací záchod, ba ani žádný jiný záchod. Další věcí byl obraz (dole pod článkem), který zachycuje nějakou paní domu, tedy zámku, s malým připitomělým černouškem. Prý to byl pigmejec, který na zámku sloužil. Měli ho tak rádi, že si ho nechali namalovat na plátno. Vedle v místnosti bylo krásné dřevěné schodiště, jehož tvořitele následně zabili, aby nikomu nemohl prozradit, jak ho udělal. Z toho plyne, že je lepší být černý liliput, než schopný řezbář. Další nezapomenutelnou situací byl kytarový výstup místního chasníka, který nám zahrál nějakou zámeckou melodii a s výrazem Bono Voxe po koncertu ve vyprodaném Wembley uctivě poděkoval a nachystal k prodeji své CD.
Po prohlídce jsme chtěli jít na loďky ale paní, zřejmě dcera té protivné saně z pokladny, nám chlapským hlasem řekla, že to neklapne, tak jsme se prošli kolem celého areálu. Ukraine power dostal novou přezdívku Chyšnik, nebo vlastně хищник. Nakrmili jsme kačery Haribem, udělali první stare down fotku a jeli zpátky k nám na chatku, udělat oheň, opéct buřty a vrátit se do starých kolejí.


42. den bezdomovcem - Crashtest

12. června 2018 v 14:41 | Bezdomovec |  Deník bezdomovce
Jednou za čas se musí stát něco, co tě nasere. Třeba něco ztratíš, rozbiješ, přejedeš...
Tak hezký týden to mohl být. Asi nebude. Započali jsme ho s Mildred ranní rošádou u auta, kdy jsem zjistil, že nemám zámek od branky. Poslal jsem proto svoji drahou, vysokoškolsky vzdělanou přítelkyni pro zámek do chaty. Mezi tím jsem měl v plánu narvat do kufru odpadky, sednout za volant, vyjet z branky, vystoupit, zamknout branku přineseným zámkem a odjet. Mildred to pochopila tak, že je nadevše důležité přinést zámek co nejrychleji, za každou cenu. Já jsem tedy nacpal odpadky do kufru, nasedl do auta, přejel její kabelku, kterou si ve spěchu nechala vedle auta, vystoupil z auta, zjistil, že jsem přejel její kabelku, vytáhl z ní pomačkaný telefon, vynadal jí a zavřel branku přineseným zámkem. Přítelkyně se poté naštvala, sedla do auta, prohrabala kabelku, utřela slzy z obou očí, začala křičet, začala křičet že má v kabelce vyteklý pepřový sprej, trpěla a chtěla mě zabít a zbavit se mého těla jako špinavého hadru. Já si mezi tím ťukal na čelo, díky čemu mě začalo pálit čelo, protože i já jsem do té zamořené kabelky sahal.
Konečný výčet je jasný. Mobil 4000, kabelka 500, kosmetika 500, oblečení 600 ... Letos se dovolená nekoná. Těšil jsem se, že si aspoň o prázdninách chvíli užiju teplou sprchu a televizi, ale ne, budeme raději nakupovat.

40. den bezdomovcem - Narozeniny

11. června 2018 v 16:13 | Bezdomovec |  Deník bezdomovce
I bezdomovci mají narozeniny. Na tuto sobotu vyšly dvě oslavy. Moje, klasicky venku s tvrdým chlastem a bagetou a taky slavila teta mojí přítelkyně, klasicky na zámečku s delikatesama.
První v pořadí byla teta a zámeček. Ráno jsem navlékl košili, poslední čisté trenky, posleíní čisté DLOUHÉ kalhoty, ve kterých jsem ty poslední čisté trenky hned zdevastoval, protože bylo 30°C ve stínu. Jelikož jsem jel autem, nemohl jsem pít a musel jsem poslouchat historky o tom, jak paní učí svého vnuka přestat používat plínky, uplně střízlivý. Jinak byla oslava plná dobrého jídla, nových "tykaček" a samozřejmě dotazů, jak se nám žije na kopci.
Večer začala oslava mých narozenin. Jubilejní desátý ročník akce na Špilberku, čtvrtý ročník mých pětadvacetin. Tvrdé jádro se sešlo kolem osmé hodiny a já musel vymyslet jak se dostanu na konci akce na kopec. Oslava, neboli ožer se a běž domů, není až tak zajímavá. Věci, které bych mohl popsat by nikoho nezajímaly a to zajímavé se popisovat nedá, nesmí a je pod pokličkou.
Na chatu musím ve 22:50, což je poslední spoj. O kousek jsem to nestihl. Jel jsem ve 3 h ráno. Musel jsem tedy 3 km pěšky, ve 3:45 po flašce Hanácké vodky, do kopce a hledat správnou odbočku. U odbočky stálo moje auto. Všiml jsem si, že jsem ho nechal celý den otevřené. Tak jsem ho ve 4 h ráno zamknul, sebe jsem vypnul a tešil se na druhý den na fotbal ve 30°C nedýchatelného hnusu.

38. den bezdomovcem - Růžový panter

7. června 2018 v 21:24 | Bezdomovec |  Deník bezdomovce
Každý dvacátý pátý je buzna. Tak hovoří statistiky. Moje statistiky hovoří tak, že 100% ošklivých slizkých homosexuálů by semnou chtělo kolem světa. Třikrát Bohoušku. Ne, že by mě zajímalo jestli je ten gay slizkej nebo není, dokud nebude mít prsa, tak je mimo hru, ale vždycky když narazím na ten typ homosexuála, za kterého se stydí i jeho rodiče, tak po mě pokukuje a šišle ještě více, než doma s Richardem. Další zářez na růžové pažbě jsem si udělal dnes v Kauflandu, kdy na mě, ženou nepolíbený muž za pultem, tak dlouho koulel očima, až mně místo deseti deka šunky, hodil na papír čtvrt kila a vůbec ho to nevzrušovalo. Vzrušený už byl zřejmě předtím. Naštěstí měli šunku za 5,90 Kč, tak jsem se dále nezdržoval a šel jsem si přepudrovat nosík.
Neumím si tuto skutečnost vysvětlit. Vždyť nemám sprchu a peru si ve strojovně. To není typ pro gaye ne? Ti mají přece rádi navoněný prdelky a ne vousatýho, neupravenýho, spálenou lakovanou skříní načuchlýho bezďáka.
Pokud by tady byl nějaký gay, prosím vysvětle ve mi to.

36. den bezdomovcem - Tajemná návštěva

5. června 2018 v 20:52 | Bezdomovec |  Deník bezdomovce
Dnes přišlo zděšení. Zděšení nad tím, kolik jsem utratil peněz za jídlo. Nemůžu si nakoupit nic do zásoby a tak jak člověk každý den prochází obchodem, pokaždé najde něco co nutně potřebuje. Támhle něco na gril, támhle světlo, tyhle ponožky, tam tu flašku...
Takže jsem za jídlo, nebo lépe řečeno za nákupy v supermarketu, utratil dvakrát víc než obvykle a to už ta původní cifra byla bolavá. Jak jistě uznáte, tak se mně, jako bezdomovci, tato skutečnost nezamlouvá, takže budeme muset utáhnout opasek.
Odpoledne zamnou přišel na návštěvu tajemný přítel s pracovním názvem Kulisák. O Kulisákovi není třeba psát extra článek jako o Pitomcovi. O alkoholu a drogách toho totiž moc nevím. Chvíli jsme společně s jeho psem a sto třiceti osmi komáry poseděli u ohně, dali pár špekáčků a jednohlasně, mým jedním hlasem, se shodli na tom, že budu zcela jistě pozván na televizi na mistrovství světa ve fotbale. To, že moje matka viděla na hokejovém mistrovství víc zápasů než já, jsem překousl, ale fotbal...

Měsíc bezdomovcem

4. června 2018 v 13:40 | Bezdomovec |  Deník bezdomovce
Dřevo dochází, komáři štípou a já mám za sebou první měsíc života jako bezdomovec.
Pro množící se dotazy, typu: "Jaktože jsi bezdomovec, když máš kde bydlet?" jsem si řekl, že vám tu situaci znovu po měsíci trochu osvětlím. Když už si nemám jak svítit, ať je osvětlená aspoň tato situace.
Na samém vršku jednoho kopce na kraji Brna, kde je z poloviny chatová oblast s z druhé poloviny hustý les, stojí dřevěná chatka. Chatka o dvou místnostech, sklepu, terásky a pár oknech. V této chatce není zavedena voda ani elektřina. Není tu jak topit a kam jít na záchod. Od této chatky jsem dostal klíče a slouží mně k uschování mých věcí a k přespání. Sklep mně slouží k odložení potravin a k uschování bicyklu a nářadí. Nářadí, bicykl, potraviny a dokonce i automobil vlastním proto, protože nejsem bezdomovec jakého vídáte na nádraží s flaškou v ruce a hovnem na pantofli. Jsem bezdomovec jednadvacátého století. Chodím do práce, nežebrám a nedlužím na alimentech. Rozhodl jsem se pro tento krok sám od sebe, abych popřemýšlel o životě, dostal se z komfortní zóny playstationu a mikrovlnky, naučil se číst knihy, zahrál si na kytaru a naučil se starat sám o sebe v podmínkách, ve kterých to nejde samo od sebe.
V podmínkách bez umyvadla, dřezu, sporáku a dalších věcí, které bere většina lidí jako samozřejmost, trvá vše strašně dlouho. Proto jsem ještě neměl čas naučit se číst, hrát na kytaru, přemýšlet o životě ani nic podobného. Mám však svůj klid, pohodu a oproti očekávání, jaké jsem od toho měl, se s tímto prostředím budu těžko loučit...